Legenda britského heavy metalu hlásí návrat v sestavě, která před 15-ti lety knockoutovala rockovou veřejnost svým vrcholným albem „Painkiller“. Návrat Roba Halforda k JUDAS PRIEST je tedy obrovskou událostí pro všechny pamětníky zlatého období kapely i přesto, že tato skutečnost svádí k dohadům o pravých důvodech reunionu. Vždyť všichni dobře vědí, kterak obě znesvářené strany v uplynulých letech vehementně vyvracely různé fámy o možném znovusjednocení. Zatímco Rob Halford v devadesátých letech experimentoval s projekty FIGHT a TWO, aby posléze na prahu nového tisíciletí povstal z mrtvých ve své ryze heavy metalové kapele HALFORD, JUDAS PRIEST zatím s vynikajícím náhradníkem Timem „Ripperem“ Owensem představili atypické a nepříliš přesvědčivé nahrávky.

Novinka „Angel Of Retribution“ je každopádně a dle očekávání albem vytvořeným pro příznivce starých JUDAS PRIEST. A tak jsem k němu také od začátku přistupoval. Úvodní titánský nářez „Judas Rising“ má v sobě vše, co od JUDAS PRIEST budou jejich věrní očekávat. Skladbu s neuvěřitelným tahem vyztužuje bombastické kvílení kytar dua Glen Tipton, K.K.Downing a Halfordův hlas nad vším jedovatě bodá jako šípy namočené v kurare. Pro mne určitě jeden z absolutních vrcholů novinky. Ani druhá „ Deal With The Devil“ nepatří k žádným laciným úprkům. Poctivá riffová záležitost připomíná nejlepší momenty alba „Defenders Of The Faith“. Tohle je skutečný metal! Po dvou skladbách tedy vše v naprostém pořádku. Třetí singlová „Revolution“ je kolovrátkovou záležitostí, korespondující s heavyrockovými skladbami z období těsně před albem „British Steel“, avšak navlečenou do hutného kytarového kabátku současné produkce Roye Z., který se také o celé dílko postaral po stránce zvukové. Tak jako tak, úrovně obou předchozích skladeb „Revolution“ nedosahuje. Volnější věcičkou je čtvrtá „Worth Fighting For“, jež začíná údery Travisových bicích a celkově svou stavbou a odlehčenou konstrukcí evokuje mírnější momenty tvorby kolegů z AC/DC. Výpravně pějící Halford je podporován táhlými kluzy různě se proplétajících kytar. Pravý opak přichází s nahuštěnou moderní pětkou „Demonizer“. Skladba svou strukturou vychází z období Owensových začátků u JUDAS PRIEST, avšak „Demonizer“ oproti písním z alba „Jugulator“ nepostrádá strhující ryze heavy metalové kytary (neposkvrněné vlivy thrashe a crossoveru), z nichž tryskají ohnivá sóla, která skladbu notně rozdmýchají. Následující „Wheels On Fire“ je znovu klasický JUDAS PRIEST po vzoru „Screraming For Vengeance“. Poctivý bigbít ve středním tempu s dunivými riffy a štěkavým Halfordem, schopným vygradovat krátký, zato však úderný refrén. A znovu ty všudypřítomné kytarové ozdoby. Sedmá je nádherná balada „Angel“, přesně taková, na jakou jsme byli zvyklí z dob dávných. Metalový bůh v ní odhaluje své nejlepší hlasové trumfy. Vrcholem celé desky je pro mne „Hellrider“, který spolu s úvodní „Judas Rising“ navozuje atmosféru alba „Painkiller“, vyvolávající u věrných zvýšený adrenalin a pocit nadvlády (této frázi se směje i autor recenze). Královsky trilkující Tiptonova kytara se asi po půl minutě zlomí v ostře řezaný pochod jednotek wehrmachtu a zhruba šestiminutové inferno je rozpoutáno. V této chvíli jsem ještě netušil, že to je vše zajímavé, co deska nabízí. Následující „Eulogy“ je pouze jakýmsi zasněným předělem a nadechnutím se před závěrečnou, téměř čtvrt hodinu trvající „Lochness“. Tato po hladině se pomalu šinoucí těžká obluda, která svým obsahem a nedostatkem skutečně výrazných nápadů vysloveně nudí, zbytečně zazdí závěr slibně rozjetého alba.

Osobně patřím k příznivcům starých JUDAS PRIEST, takže můj závěr bude dvojaký. Za prvé jsem rád, že tuto kapelu můžu slyšet znovu v klasické sestavě, která hraje svou typickou muziku, a na albu, které obsahuje několik skutečně silných skladeb („Judas Rising“, „Dear With The Devil“, „Angel“, „Wheels On Fire“, „Demonizer“ či „Hellrider“) s prvotřídním, pro ně tolik typickým, soundem. Za druhé jsem si vědom obrovské síly nejlepších alb JUDAS PRIEST z minulosti, která byla prostá slabších míst. A když tak dávám dohromady trojici nových skladeb „Lochness“, „Eulogy“ a „Revolution“ je to hned 20 minut nepříliš povedené výplně. Myslím, že tohle je u tak zkušené kapely zbytečné. Bohužel, Halfordovo album „Resurrection“ bylo před léty větší lahůdkou.